biblicky citatBIBLICKÝ CITÁT

Biblický citát na dnešní den
Hle, váš Bůh! (Iz 40,9)

adresaKONTAKT

P. Mgr. Zdenko Vavro

Spálov 5, 742 37 Spálov

Telefon: +420 730 523 540
E-mail: rkf.spalov@doo.cz
WWW: http://www.farnostspalov.cz/

Poutě a zázračné uzdravení

Spálovské poutní místo Panna Maria ve Skále, v malebném údolí řeky Odry bylo vždy pro věřící naší obce místem odpočinku, útěchy, proseb a modliteb k Panně Marii. Věrni slibu našich zbožných předků z doby po třicetileté válce se konala vždy k svátku narození Panny Marie, 8. září, poutní procesí k Panně Marii ve Skále od spálovského kostela svatého Jakuba.

Tradiční pouti a procesí se konaly až do roku 1938, kdy došlo k násilnému obsazení pohraničního území Československa, do kterého byl začleněn i Spálov s poutním místem, německými okupanty. Následný zákaz veřejného shromažďování lidu hromadné pouti nedovoloval. Přesto se spálovští věřící v této i následné době druhé světové války neodradili a po celou dobu okupace jednotlivě i v menších skupinkách poutní místo Panna Maria ve Skále navštěvovali a hledali zde v modlitbách útěchu u Panny Marie.

Po ukončení druhé světové války v roce 1945 se u Panny Marie ve Skále konala děkovná pouť za velké účasti věřících ze Spálovska. Lidé věřili, že český národ bude žít opět svobodně a že nikdo nebude bránit konání poutních procesí. V dalších poválečných létech se konání poutí obnovilo. Dne 8.září 1947 se pouti u Panny Marie ve Skále jen v procesí ze Spálova zúčastnilo okolo 700 poutníků. V neděli 10. září 1949 se tradiční spálovské pouti zúčastnil i světící biskup olomoucký Th.Dr. Stanislav Zela a okolo pěti tisíc poutníků. Bohužel po upevnění moci vládnoucí strany po roce 1948 nastala opět doba omezování lidských práv a náboženské svobody. Okresní politické orgány hledaly cesty a způsoby jak konání poutí k Panně Marii omezit nebo zabránit. Například přemístění mostu přes Odru do Klokočůvku, poukazovali na nebezpečí padání kamení ze skály nad jeskyňkou s Pannou Marií a další. I když se tyto závěry nepodařilo zrealizovat bylo třeba pro konání poutí povolení okresního úřadu.

Na opakované žádosti spálovského farního společenství a spálovské fary bylo v průběhu 40 let totality několik poutí povoleno, většinou bez poutního procesí. Bylo to v letech 1954, 1966 a v r. 1967.

Na den 8. září 1968 byla pouť povolena i s procesím ale procesí ze Spálova se neuskutečnilo pro mimořádnou vojenskou situaci. U Panny Marie se konalo za účasti okolo čtyř tisíc poutníků jen kázání a pobožnost. Ještě v roce 1969 se konala mimořádná pouť s procesím, ale už následující poutě v letech 1970, 1971, 1972 a 1976 byly povoleny opět bez procesí.

Po roce 1989 se konají tradiční pouti procesím k poutnímu místu pravidelně každý rok, v září, za velké účasti poutníků ze Spálova a blízkého i vzdálenějšího okolí.

Zázračné uzdravení

V březnu roku 1918 onemocněla rolníku Josefu Královi ve Spálově pětiletá dcera Anička. Na první pohled bylo zřejmé, že jde o vážnou chorobu, byl k ní zavolán lékař. Ten po prohlídce konstatoval skvrnitý zápal plic. Rodičům sdělil, že jde o chorobu velmi vážnou a nebezpečnou, ze které se sotva 1 procento uzdravuje.

Po marném 3 týdenním léčení a vyzkoušení všeho, co měl po ruce, se vzdal jakékoliv naděje na vyléčení. Vysoká horečka 41 stupňů, přes veškerou lékařskou pomoc, stravovala poslední zbytky síly dítěte a dostupovala svého vrcholu. Z malé Aničky nezbylo nic jen kost a kůže, klouby kolenní měla otekle, že vypadaly jako obrovské koule. Byl to obrázek živé mrtvoly, obraz lidské bídy a nemohoucnosti. Pohled na Aničku byl srdcervoucí. Po třech týdnech Aničku opět navštívil lékař, sdělil rodičům, že je konec, že se dítě rána nedočká. Anička již stěží dýchala, rty měla zmodralé, takže každou chvíli čekali, že vydechne naposledy. Starší sestra Aničky Marie, která měla 11 roků, se modlila k Panně Marii za uzdravení své sestřičky. Viděla jak Anička trpí, nemohla žít ani zemřít, řekla ráno své matce, že půjde své nemocné sestře pro vodu k Panně Marii ke Skále. Když vodu od Skály donesla, dali Aničce obklad z této vody a trošku vody vnutili Aničce do úst. Nemocné Aničce v malé chvilce horečka poklesla na 38 stupňů a hned si žádala jídlo (před tím celé tři dny nejedla). Matka poslala dceru Marii pro lékaře. Jakmile lékař Marušku uviděl, hned si myslel, že Anička už skonala. Ale Mařenka odpověděla, že ne ale že chce něco jíst, jestli jí tedy mohou něco dát. Lékař se divil a říkal, že pokud je to pravda, ať jí dají jíst, co si přeje a on, že se za chvilku na ni přijede podívat. Po prohlédnutí malé Aničky, se zeptal co jí jenom dali, že se zde skutečně musel stát nějaký zázrak. Veškeré nebezpečí bylo úplně zažehnáno.

Anička Králová se zázrakem uzdravila. Všichni, kteří nemocnou znali a v její nemoci jí navštěvovali přičítají uzdravení na přímluvu Panny Marie ve Skále.